Okruh z Pakse do Pakse - část druhá

Po relaxu v kempu se do toho musím znova naplno pustit, takže kam to bude? Rozhovor s mladým mnichem mne přesvědčil, že se raději budu držet na standardním okruhu a nebudu ze sebe dělat hrdinku v místech, kde turisty moc vidět nechtějí. Takže jedu na sever.

Cesta ubíhá, je vedro. Po pár desítkách kilometrů, už téměř za tmy, zastavuji u guesthousu v městečku Thateng. A druhý den znovu hurá do sedla. Dnes to nevypadá na dlouhou jízdu. Nakonec je kratší než jsem očekávala. Po necelých deseti kilometrech zastavuji ve vesničce kapitána Hooka. To samozřejmě není pravé jméno, ale pro turisty je to takové poznávací znamení. Slyšela jsem o tomto místě mnoho zvláštních příběhů a rozhodla jsem se, že zavítám na šálek kávy. Hned z kraje jsem přivítána českým pozdravem a otázkou jak se mám. Mráz mi běhá po zádech, jak jen ten člověk ví odkud jsem?!?! Objednávám si kávu. Jeho sestra ji přede mnou nadrtí v hmoždíři, vůně se line po celém prostoru. A pak přichází na řadu překapání v bambusech. Káva je silná a lahodná. Všichni, včetně dětí, tu kouří bambusovou vodní dýmku, podle legendy je to kvůli zlým duchům, v dnešní době spíše proti otravným komárům. Učím se také vyrobit si přírodní bublifuk z větvičky, listu a mízy jednoho stromu.

Začínáme se bavit o všem možném, jsem zvědavá na tradice v jeho rodné vsi, chci slyšet všechny ty příběhy. Jejich víra, či náboženství se nazývá animismus, věří v duši či ducha všeho kolem nás, stromy, kameny, voda, vzduch, hory, zkrátka vše má duši. Od pradávna také dávají svým božstvům a duchům obětiny. Od lidských obětin již opustili, dnes používají zvířata. Věří v léčivou sílu přírody, raději nežli k doktorovi jdou k místnímu "šamanovi" či "bábě kořenářce". Na nákupy také moc nechodí, povětšinou se živí tím, co si vypěstují a nasbírají či uloví v džungli. Při troše štěstí jejich jídelníček může být poněkud pestrý. Cvrčci, kobylky, ptáci, opice, ryby, všemožné druhy kořínků a divoce rostoucích rostlin. Místní delikatesou pro zvláštní příležitosti je také pes. Pro našince nepochopitelné, pro ně je to životní standard. Když jsem pomáhala vařit večeři, drželi jsme se vegetariánské verze.

Už nevím jak, ale dostali jsme se k tématu záchodu. Pro místňáky je toaleta neznámý pojem. Brání se tomuto výdobytku moderní doby jak jen mohou, i když jim vláda záchody postaví, oni je nepoužívají. Raději jdou do lesa nebo do pole. Kapitán Hook samozřejmě pro turisty toaletu postavil, ale kdybychom přeci jen chtěli splynout s místními, dal mi několik doporučení. Především vzít si sebou tyč. Tyč? No na odhánění prasat, která, jakmile spatří jedince kráčet k lesu, hned jej pronásledují, protože vědí, že bude "bašta". A pak tu tyč taky použít místo toaletního papíru. A jak? Ačkoliv se mi to snažil vysvětlit, pořád mi to nějak nejde do hlavy. Nebo spíš do z***u. Já raději lopuchový listí. Naštěstí u mojího bungalovu byl jak záchod, tak i sprcha. A krásný výhled.

Po vesničce kapitána Hooka následuje kratičký dojezd do vesnice Tad Lo, kde se potkávám s australanem Craigem. Hlavní místní atrakcí je samozřejmě vodopád. A taky tu mají dva slony.

Zůstávám jen jeden den. Ráno samozřejmě nevyjedu podle plánu, protože se zakecám u snídaně s klokanem. Kupodivu ale těch 88 km zvládám celkem v pohodě. Do Pakse sice přijíždím až po západu slunce, ale zato se super dobrým pocitem, že jsem první část svého kolování zvládla.

Video pro otrlé: