S kolem kolem Laosu

Už od března jsem v Laosu, krásné jihoasijské zemi. Plán byl tu zůstat jen měsíc, procestovat autobusem známá turistická místa, ochutnat místní jídlo, podívat se na vodopády, vyšlápnout si nějaké kopečky a pokračovat do dalších zemí. Jenže neočekávané se stalo skutečností a my se ocitli v situaci, která až přehnaně moc připomíná nějaký béčkový sci-fi film. Uzavřené hranice, uzavřené dveře od domů. Ledaskde ve světě panuje panika (to vím ze zpráv, které jsem občas letmo prohlédla), ne tady. Sice nás tu zavřeli pod zámek, občas vypustili nějaký předražený speciální let pryč ze země, před vchodem do supermarketu nám měřili teplotu a dezinfikovali ruce. Na několik týdnů také vyhlásili karanténu, ale to už je dávná historie. Už nějaký ten pátek jsme tu "volní". Ale mně nějak došla motivace k obyčejnému cestování.

Po měsících standardního domečkového bydlení, dobrovolničení, trekování a prolézání jeskyní kdesi uprostřed země, jsem vyrazila zpátky na jih. Zase v autobuse, tak trochu bez nadšení. Až najednou, koukajíce z autobusového okénka a pozorujíce ubíhající silnici, mne do hlavy vstřelila myšlenka. Co takhle nechat autobus pro místňáky a vydat se kolem Laosu na kole. Neva, že je období dešťů a zároveň pařák, neva že silnice jsou jen někde a zbytek jsou blátivé cesty. Prostě vyrazit na kole a užít si Laos z nestandardního pohledu.

Sociální sítě jsou v tomto případě darem, pro mne dvojnásobným a já děkuji vesmíru za to, jak se to děje. První stránka na fejzbukách, první dotaz ohledně kola a hned odpověď. Kolo z třetí ruky se mi dostalo do rukou hned za několik dní. Jen vyměnit pneumatiku, zabalit svršky a spodky a vyrazit. Zamyslela jsem se nad tím, že tahle malá bláznivá expedice může taky někoho zajímat, namotivovat lidi k jinému způsobu cestování, ukázat neturistická místa Laosu. A taky ukázat, že když nám nevychází teď to co chceme, nestojí za to brečet do polštáře, ale prostě se vydat k cíli oklikou a užít si cestu trochu jinou.

Koupit kolo bylo mimo můj rozpočet, tak jsem zkusila startovač a poprosila své známé i neznámé o příspěvek na pořízení Tejlora (Taylor je jméno mého modrého společníka). Vyšlo to až nečekaně dobře, lidé mě podporují a já tímto posílám všem obrovské díky. A nejen to, píšu pro Vás pro všechny tenhle blog, fejzbuky a instagramy. Budu se snažit aktualizovat, psát co se tu děje, jak to jde na cestě na sever a zásobovat vás fotografiemi. Věřte, že krajina je tady nepopsatelná, dechberoucí výhledy, zelenající se rýžová pole....

Takže teď v tom jedem společně a mne je neskutečnou ctí mé zážitky sdílet s lidmi mne známými i neznámými. Všichni jsme koneckonců nějak propojeni.

Takže teď už jen S KOLEM KOLEM LAOSU!!!