Sapa tour
Do Sapy jsem přijela z Hanoje ve večerních hodinách. Zarezervovala jsem si nejlevnější hostel ve městě a víc jsem zatím nenaplánovala. Po příjezdu se na nás sesypala místní omladina s letáčky nabízejícími ubytování a průvodce po místních horách. Jeden jsem si vzala a zamířila k hostelu. Tam na mě čekalo nemilé překvapení, ačkoliv jsem měla rezervaci, nebyla tam jediná volná postel pro mě. Poprosila jsem tedy alespoň o pár metrů čtverečních na zemi, kde bych si mohla rozložit moji karimatku. To se ale sympatickému recepčnímu nezamlouvalo, tak vzal telefon a zavolal svému známému, který má známého, který má manželku, která má bratra… a zajistil mi pokoj v jiném hotelu. Dovezl mě tam na motorce, dal mi své telefonní číslo, abych mu ráno zavolala, že mne vyzvedne na snídani. Takže jsem dostala soukromý pokoj s koupelnou a ještě se projela s místňákem na motorce.
Ráno po vydatném spánku mne přivezl do hostelu a já stále ještě neměla plán na trekování. Při snídani mne jeden francouz vyprávěl o homestay, kde strávil několik dnů a byl nadmíru spokojený a nabídl mi jejich kontakt. Ale jás tále vyčkávala. Když náhle do recepce přišla holčina z Kanady. Potřebovala si něco zařídit a recepční ji požádal chvíli počkat, tak jsme jí nabídli, aby si přisedla k nám. Povídali jsme chvíli a já se zeptala, jestli už má nějaký plán. Sdělila mi, že potkala sympatickou místní mladou paní nabízející průvodcování po kopečkách a taky ubytování a že spolu s mladou australskou holčinou mají již zamluvených několik dní. Mladá Vietnamka čekala venku, takže jsem hned přiběhla k ní se zeptat, jesli bych jejich malou soukromou skupinku mohla rozšířit o svoji maličkost. Všichni souhlasili, ačkoliv to znamenalo sdílet jednu postel, ale všechny jsme pocítily dobrou energii mezi námi.
S batohy na zádech jsme vykročily do mlhavých kopců. Mladá Vietnamka je holčina mého věku, má manžela a čtyři děti. Jako malé se jí nedostalo vzdělání, protože jí rodiče potřebovali pro práci na poli, takže psaní a čtení je jí cizí. Když se v Sapě a okolí začal rozrůstat turismus, spatřila zde úžasnou příležitost pro lepší život pro ni a její rodinu. Ale bez angličtiny se s turisty pracovat nedá. Začala tedy chodit do města a poslouchat cizince jak mluví, co říkají, postupně začala klást otázky, navštívila pár lekcí angličtiny v místním kostele a dnes se anglicky nejen domluví, ale také je schopná turistům sdělit informace o její vesnici, o místní přírodě, rostlinách, horách. Úžasné a motivující. Všechny limity jsou jen v naší mysli. Mnozí z nás si jen stěžují jak něco nejde, jak je vše komplikované. Vzpomeňme si příště na tuto mladou Vietnamskou holčinu z chudé rodiny, která měla sen. Tvrdě dřela, ale teď žije život, který si přála.
Nic není nemožné.