Můj sponzoráček
Jako jeden z dobrovolníků v malé rozrůstající se škole ve vesnici Gaunshahar, jsem začala koketovat s myšlenkou sponzorství nějakého malého nepálského studentíka. V případě Shamserova projektu se jedná o 15 dolarů měsíčně a pokryje to náklady na studium, učebnice, sešity, tužky a další školní potřeby, platy učitelů a uniformy dětí. Po dvou týdnech dobrovolničení jsem poznala, že tento projekt opravdu funguje pro děti, že celá škola je vesměs závislá na sponzorských darech a dobrovolnících. Požadovaná sponzorská částka je únosná i pro mne, v současné chvíli bez příjmů, takže jsem Shamserovi navrhla, aby mi našel mého sponzoráčka. Odpoledne téhož dne přišel s návrhem a druhý den jsme malého Anmola šli navštívit. Chlapeček byl ale zrovna nemocný, takže i posmutnělý. Zeptala jsem se ho co by si přál a jeho snem bylo mít autobus. Hned odpoledne jsem seběhla dolů do Besisahar a koupila malý školní autobus, pastelky, tužky a pár sešitů, sušenky a čokolády.
Následovala druhá návštěva. Klučina na mě koukal jako na mimozemšťana, přeci jen, jejich dům je celkem odstrčený a on za svůj život moc lidí s modrýma očima a světlýma vlasama nepotkal. Nicméně mně přivítal a zvědavě převzal balíček s dárky. První hračka, vlastní pastelky a spousta papírů. Překvapení a nadšení. Ale co se stalo poté co objevil balíček sušenek, mně vehnalo slzy do očí. Pomohli jsme mu otevřít plastový obal a on se natěšeně zakousl do první sušenky velikosti přibližně 2x2 cm. Druhou sušenku vyndal, ukousl přibližně polovinu a druhou část mi svými malými ušmudlanými prstíky vložil do pusy. A já cítila, jak mi tvářích stékají slzy. To samé udělal i s maličkou tabulkou čokolády. Půlka pro něj, půlka pro mě.
Ten pocit, když vidíte, že on sám, chlapec z velmi chudé rodiny se s Vámi dělí o sladkost, které vy můžete mít dostatek téměř pokaždé, když se Vám zachce, je nepopsatelný. Tak dojemné, emotivní a silné. Před tím, než jsem odešla, jsem dostala úžasné objetí a příval energie. A já věděla, že dělám dobrou věc, že tihle lidé možná nemají peníze a velký majetek, ale mají velké srdce.
Takže pokud máte dostatek pro sebe, sdílejte občas s ostatními. Nemusíte darovat peníze, stačí Váš čas, Vaše nadšení nebo jen úsměv. Přestaňme bezduše vyhazovat jídlo do popelnic, kupujme méně a nadbytek darujme hladovým. K čemu nám jsou skříně přeplněné nenošeným oblečením, přeberme je a darujme potřebným.
Podívejte se na stránky Heaven Hill Academy a kontaktujte Shamsera, pokud Vás projekt zaujal. Napište zprávu mě a já Vám ráda sdělím více.
Když máš - sdílej.